Nahoru

kuldahar big

Za časů, kdy byl svět Toril ještě „mladý“, Silvanus bůh přirody zasadil strom z jediného žaludu na severním úpatí mrazivého „Hřbetu světa“. Ten rostl po tisíciletí a dosahoval do neuvěřitelné šíře a výše. Silvanus nazval strom Kuldaharem a vyživoval jej. Kuldahar byl spjatý s prapůvodní silou světa a tak kolem sebe šířil teplo a skýtal ráj v nehostinných subarktických horách všem formám života.

Kolem roku 1220 DR silvanský arcidruid putoval pohořím Hřbetu světa, když narazil na masivní dub Kuldahar. V ten okamžik si uvědomil, že toto je posvátné místo otce dubů. Pod velkým stromem vytvořil malou svatini zasvěcenou Silvanovi. Nedlouho poté ostatní druidové z druidských kruhů na severu začali putovat k posvátnému stromu, kde se mohli opájet prapůvodní sílou světa a být ve spojení s jejich bohem v materiální sféře.

Uběhly tři desetiletí poté, co silvanský arcidruid vybudoval svatyni otce dubů v Kuldaharu, než začalo mnoho ostatních lidí cestovat do této oblasti doufaje, že najdou teplé útočiště pod větvemi majestátného Kuldaharu. Doufali, že se budou spolupodílet na vytváření a udržení teplého ráje, který jim drahocenný dub poskytoval a najdou zde jistou míru bezpečí v nehostiné pustině hor a okolních oblastí Ledového údolí (Icewind Daleu).

V roce 1256 DR se dostal do čela nový arcidruid, který začal vést všechny Silvanitské druidské kruhy severu a uvědomil si, že to bylo ve skutečnosti Silvanovo přání, aby lidem, kteří si váží přírody, bylo dovoleno veselit se ze slávy Otce stromů, který byl ztělesněn v majestátném stromě v Kuldaharu. Dokud si osadníci vážili rovnováhy a starali se o Kuldahar a udržovali jeho zdraví, ti všichni, kteří si přáli se usadit v teple velkého stromu, to měli dovoleno. Tak se zrodilo malé městečko Kuldahar na severním ookrají Hřbetu světa. Nedlouho poté, malá družina lidí, elfů a gnomů, ti všichni následovníci Otce dubů, se usadili v této malé vesničce, a tak se Kuldahar stal obchodním partnerem nedalekého Icewindalského Desetiměstí.